Zrekapitulujme si na začátek některé z milníků moderního umění:
1874 – první impresionistická výstava
1893 – Edvard Munch maluje Výkřik
1905 – na pařížském Podzimním salonu se rodí fauvismus, vzniká expresionistická skupina Die Brücke
1907 – Pablo Picasso maluje Avignonské slečny
1909 – Filippo Tommaso Marinetti uveřejňuje Futuristický manifest
1911 – v Mnichově je založena expresionistická skupina Der blaue Reiter
1912 – František Kupka maluje Dvoubarevnou fugu
1913 – Kazimir Malevič maluje Černý čtverec
1916 – v curyšském kabaretu Voltaire se rodí dadaismus
1917 – vzniká skupina De Stijl v čele s Pietem Mondrianem
1924 – André Breton uveřejňuje Surrealistický manifest
Člověk nemusí být historikem umění, aby poznal, že Muchova Slovanská epopej z let 1910–1928 zůstala těmito tvůrčími výboji nepoznamenána a pevně tkví v malbě období historismu, tzn. již několik desítek let překonaného stylu. Jenže ani v jeho kontextu nejde o nějak zvlášť převratné dílo. Mucha, skvělý afišista, se ve velkém formátu ztrácí: i neškolené oko odhalí stereotypně se opakující kompoziční řešení nebo figurální typy.
Anachronismus a jisté neumětelství Muchovy Slovanské epopeje jsou ovšem dokonale zastřeny vlasteneckým obsahem, rozměry a časem, který jejímu namalování Mucha věnoval. To vše je sice z lidského hlediska obdivuhodné, ale rozhodně nejde o záruku umělecké kvality. Z pohledu běžného návštěvníka je to však jedno, do Moravského Krumlova se totiž stejně nejezdí za uměním, nýbrž právě za pomalovanými metry čtverečními.
Pokud Slovanská epopej zůstane v Moravském Krumlově, Praha o žádný umělecký skvost nepřijde. V hlavním městě je k vidění spousta lepších děl, a to včetně špičkových prací samotného Muchy. Pokud Praha tvrdošíjně trvá na přesunu obrazů, jde jí výhradně o peníze z turistického ruchu. Jenže turistů je už dnes v metropoli jako švábů na dortu. Moravskému Krumlovu v tomhle směru Slovanská epopej bez ohledu na svou spornou uměleckou kvalitu pomůže mnohem více.