Byla to krátká zprávička v rubrice Despekt přede dvěma týdny, která mě upozornila na skutečnost, že CERMAT hodlá zadání testů navěky pohřbít. Důvody CERMATu přitom byly naprosto směšné: zásoba otázek prý není nekonečná, a navíc zveřejnění brání autorský zákon. Po zkušenostech s maturitními generálkami však bylo jasné, že se chce hlavně vyhnout veřejnému hodnocení kvality své práce.
Hned mě napadlo, že proti podobné svévoli ze strany mocných se mohu vzepřít jen tak, že odmítnu jejich nesmyslné požadavky, překonám v sobě strach z možného postihu a testy zveřejním.
Jenže jak se k nim dostat? Nebyl jsem zadavatelem (CERMAT to šikovně zařídil tak, že alespoň na našem gymnáziu nebyl mezi zadavateli žádný češtinář), navíc jsem byl v době testů se svou třídou v kině. Inspiroval jsem se proto loňskými studentskými volbami, obeslal mailem své studenty, prostřednictvím Facebooku oslovil spřízněné kantory a výzvu umístil i na svůj blog. Pak už jen stačilo čekat, zda se někdo ozve.
Kolem sedmé večer mi začaly chodit první zprávy, že naskenované zadání je ke stažení na internetu. Obratem jsem jeho znění ověřil u studentů a po verifikaci poskytl novinářům a organizaci EDUin a v textové podobě je dal na svůj blog.
Kdo byl oním neznámým hrdinou, jenž riskoval a zadání vynesl, bohužel nemám tušení, ale vysvětlení ministra Dobeše a CERMATu, že si je opsal student z Jihlavy, je naprosto absurdní. Od svých studentů vím, že něco takového by z časových důvodů sotva kdo stihnul, navíc se jedná o skeny, nikoliv o nějaké rukopisné záznamy. Nejpravděpodobnější je, že nějaký kolega to cestou do ředitelny vzal přes svůj kabinet, zadání naskenoval, následně vymazal čárové kódy a zadání uložil na serveru se sídlem ve Švýcarsku. Jestli CERMAT přesto zjistil, že se jedná o studentíka z Jihlavy, pak před CERMATem smekám – je totiž o mnoho úspěšnější, než obvykle bývá česká policie…
Již v úterý večer se mě lidé na FB ptali, kam z mého blogu zmizel článek se zadáním. Nic netuše jsem otevřel svou mailovou schránku, v níž byla zpráva od administrátora, že můj článek byl dočasně stažen, dokud nevysvětlím, odkud jsem zadání získal, následovaná po půl hodině další, v níž mi sděloval, že redakce se rozhodla článek stáhnout úplně. “Neberte to prosím jako cenzuru, ale musíme si »krýt záda«.“ Chápu, ale to neznamená, že s tím souhlasím.
Vzhledem k dosavadnímu jednání Respektu nemohu brát dnešní rubriku Respekt jinak než jako ukázkový příklad pokrytectví: „Testy státních maturit chce společnost Cermat, jež stojí za jejich přípravou, navždy utajit. To je špatně. Studenti mají právo si otázky znovu v klidu projít a porovnat své odpovědi s těmi správnými. Mají právo také namítat, že některá z úloh nebyla korektní. Ocenění proto zaslouží pirátská akce studenta z Jihlavska, který lehčí variantu testu z češtiny zavěsil na web. Je to dobře i proto, že se tak provalilo, že ten test opravdu není dobrý.“
Ano. Ať už to byl, nejspíše zcela fiktivní, student z Jihlavy nebo kdokoli jiný, zaslouží respekt, stejně jako EDUin, který se CERMATu postavil a testy včetně jejich rozboru dál zpřístupňuje na svých stránkách. Škoda, že si z nich redakce Respektu nevzala příklad. Je to právě ona, která by si tento týden místo ministra zemědělství Fuksy zasloužila pár řádků v rubrice Despekt!